Deník L@dy Madrid

Milá Kristýnko! To je opět pro mne obrovská pomoc, to Tvoje tabulkování v Excelu. Tímto Ti děkuji a jsem dlužníkem za ušlý čas, který jsi mohla třeba strávit poslechem a překladem nového CD. Ani nevíš, jak je mi při poslechu nádherně!!! Dnes mi uteklo žehlení příjemně, bez námahy, fakt mi vůbec nevadilo, protože jsem to prádlo skrze hudbu takřka nevnímala. Tak Ti musím znovu a znovu děkovat za naprosto úžasný madridský dárek!!!! Zvládni s nadhledem sobě vlastním vše, co přinese polovina týdne a na tu druhou, začínající čtvrtkem, se moc těším! Tvoje paní vychovatelka (ale já Ti už od prvního dne setkání chtěla říci, že od Tvého návratu k nám se role mění, Ty jsi moje učitelka, já žákyně! Mám se co učit.) Vděčná KD PS. Promiň mi chyby!

Moje milá paní vychovatelko! Jdeme do finále!!! V posledním mailu jste mi mimo jiné napsala: "Už mi to připadá jako sci-fi." Jak prorocká byla Vaše slova, si můžete hned ověřit: neděle 26. ledna Poslední neděle v Madridu a s ní poslední víkendová Alcalá se zastávkou v Javierově baru je tu. Počasí mi přeje, teplota se vyšplhala na neuvěřitelných 17 °C, je slunečno a lehce větrno. Mezi Goyou a Manuelem Becerra si konečně vzpomenu, že chci najít hostel, ve kterém jsem měla být původně ubytovaná několik dní v září, než bych si našla stálé bydlení. Měla jsem pocit, že se nachází v nějaké uličce kolmé na Alcalu, ale pak jsem zjistila, že je přímo na ní. Ta ulice mi je prostě souzená. :-) Cestou si dělám zastávky na několika lavičkách a učím se Psychopatologii - ze svého sešitu, protože těma stostránkovýma zápiskama od Marty se fakt nehodlám znervózňovat. Pohyb, čerstvý vzduch a rozložení učiva dělá zázraky. Škoda, že mi to došlo pár dní před odletem a pár hodin před testem....

Moje milá paní vychovatelko! Předposlední megaemail a s ním cosi, co by mohlo vejít do dějin pod názvem "Leivův týden", je konečně tu. A to avizované Něco rovněž. :-) úterý 21. ledna Na bytě jsem dopoledne sama. Ještěže jsem si nechala od Inmy překontrolovat úkol na Didaktiku už včera. Cestou se stavuju v Carrefouru - tentokrát pro nějaké "čučes" (jak já to slovo miluju! :-))) nebo-li sladkosti, které mám v plánu spolužákům rozdávat za správné odpovědi. Nemám odhad, co a kolik toho pro 23 lidí vzít. Do třídy vlítnu přesně ve tři. Dnešní hodina je poslední, takže jsem rozhodnutá si ji obzvlášť užít. Aktivity ostatních jsou zajímavé jako vždy. No a jako šestá v pořadí jdu konečně prezentovat svůj úkol i já. Spolužáky vítám na jejich první hodině češtiny a ubezpečím je, že ačkoli náš jazyk patří mezi nejtěžší a nikdy předtím se ho neučili, znají už 15 slov. Už jen ty překvapené výrazy v obličeji jsou pro mě skvělá satisfakce. Rozdělím je do skupin, rozdám lístečk...