Deník L@dy Madrid

Moje milá paní vychovatelko, která jste pozadu s odpověďmi, neb jste zaměstnaná těžce to pracující žena se 31 dětmi nevlastními, 2 vlastními, manželem a několika bydlišti, kde je potřeba uklízet, vařit, prát, žehlit a spousta dalšího, dovolte, abych Vás já, svého času na prázdninách oficiálně zvaných zahraniční studijní pobyt seznámila se svými říjnovými aktivitami. Jdeme na to. :-) středa 2. října Konečně je budík ve stavu ideál - hlasitost i písnička. Opět mě tedy probouzí Marie Rottrová a její "Nespi a vstaň" . Poté, co jsem Vám odeslala email, zamířila jsem na metro a do školy. Během cesty mi -naštěstí včas- došlo, že budu muset opět přestupovat na "Miliónu schodů". Nějak jsem propadla pocitu, že když už nejedu na filologickou fakultu, kde jsem měla jazykový kurz, nýbrž na pedagogickou, hýžďová posilovna mě mine. Jenže to jsem si spletla s "Tetuánem" , kde sídlí cizinecká policie, tam se jede bez přestupu. Teď ještě myslet na to, že vystupuju ...

Dobrý večer, moje paní vychovatelko!!! Madrid se hlásí ke slovu. :-) Normálně bych už šla dneska spát, zítra ráno zase vstávám do školy, ale Inma mi řekla, že dnes nám přijede naše druhá spolubydlící, má dorazit mezi 23-24h a mně se nechce seznamovat se s ní až ráno a v pyžamu. Přemýšlela jsem, jak využít ještě skoro dvě hodiny a do toho mi zapípala Vaše smska. Inu, jeden email už máte přečtený, je na čase pustit se do druhého. Předem (a vlastně i zpětně) se omlouvám za chyby - hrubky i překlepy, prostě je toho tolik, že píšu rychle, než se mi to vypaří z hlavy a napadne mě dalších x- věcí, se kterými se chci ještě podělit. Tak chtěla jsem začít slovy, co se za ten týden odehrálo a já Vám psala v úterý večer. No ne. Tady toho zažívám tolik, že mi přijde nemožný, že Vám teď budu popisovat jen nových pět dní. +ještě úterý 10. září Zapomněla jsem se pochlubit, že mě tu zastavují Španělé a ptají se na cestu a já jim ve většině případů dokážu poradit. Mám radost, jak se tu orientuj...

Moje milá paní vychovatelko! Konečně jsem se dostala k psaní tohoto mailu, který si slibuju už týden, od mého odjezdu ze Třebové ( * Česká Třebová je mé rodné město ). Je toho tolik, že nevím, čím začít. Odjezd ze Třebové byla docela legrace. Na pedikúře jsem zjistila, že trať na Pardubice je zablokovaná. Mého vlaku se to dotknout nemělo. Po příjezdu na nádraží jsme zjistili, že vlak byl odřeknut, ale že na 1. nástupišti stojí zpoždenej rychlík, tak mi táta se ségrou hodili kufry do vlaku a jen co jsem tam vlezla já, se rozjel. Skutečně "dojemné" loučení. Než jsem se vzpamatovala, bylo 22h a já vystupovala se zpožděním v Praze. U Káči byla oslava až do jedné do rána, holt dala ty státnice. Ráno ale zaspala. Budila jsem ji, když jsem odcházela na letiště. Vzorná to paní učitelka. :-) ( * Káča je má spolužačka z fakulty, bydlí v Praze a pracuje jako vychovatelka na jedné základce, přenocovala jsem u ní den před mým odletem do Madridu, což byl zároveň den, kdy úspěšně odst...