Konečně jsem se dostala k psaní tohoto mailu, který si slibuju už týden, od mého odjezdu ze Třebové (* Česká Třebová je mé rodné město). Je toho tolik, že nevím, čím začít.
Odjezd ze Třebové byla docela legrace. Na pedikúře jsem zjistila, že trať na Pardubice je zablokovaná. Mého vlaku se to dotknout nemělo. Po příjezdu na nádraží jsme zjistili, že vlak byl odřeknut, ale že na 1. nástupišti stojí zpoždenej rychlík, tak mi táta se ségrou hodili kufry do vlaku a jen co jsem tam vlezla já, se rozjel. Skutečně "dojemné" loučení. Než jsem se vzpamatovala, bylo 22h a já vystupovala se zpožděním v Praze. U Káči byla oslava až do jedné do rána, holt dala ty státnice. Ráno ale zaspala. Budila jsem ji, když jsem odcházela na letiště. Vzorná to paní učitelka. :-) (* Káča je má spolužačka z fakulty, bydlí v Praze a pracuje jako vychovatelka na jedné základce, přenocovala jsem u ní den před mým odletem do Madridu, což byl zároveň den, kdy úspěšně odstátnicovala. :-))
Let byl v pohodě, bez turbulencí, seděla jsem u okna a vedle mě dva postarší Španělé. Cesta expresním busem z letiště před centrální nádraží Atocha byla taky skvělá. No a nejlepší bylo, že jen co jsem vylezla z autobusu a ani jsem se nestihla otočit napravo, nalevo, abych se rozhlídla, kterým směrem se vydat na byt, už mě odchytla Španělka, zeptala se mě, zda jsem Kristýna, ona, že je Clara (maminka dvou holek, se kterými bydlím, je na ni psán tento byt) a že na mě čeká, aby mi pomohla s kuframa. To bylo nečekaný a úžasný. A když jsme přešli silnici, čekal na rohu ulice pán, kterého mně představila jako svého manžela. Se vším mi pomohli, vše ukázali a vysvětli (prý kvůli mému příjezdu si vzali v práci volno, Inmaculada byla tou dobou ještě na studiích v Německu a dorazila až v sobotu). Pochválili mi mou španělštinu (jak bláhové!), popovídali jsme si a dali mi najíst, prostě se se mnou úplně automaticky rozdělili v 15h o svůj oběd a ještě se omlouvali, že to jsou jen zbytky, co narychlo popadli doma než jeli. Byla to mňamka! Když se ptali, co dělají mí rodiče, dostali jsme se i k tématu nehody vlaku v Santiagu. Byli překvapení, jak jsem informovaná. Pak se ptali, zda mám v Madridu nějaké kamarády a já řekla, že ne, tak tatínek na mě mrknul se slovy: "Tak odteď už máš nás dva." To bylo tak neuvěřitelně milé. :-) Pak odjeli, já se až do večera vybalovala, volala domů přes Skype. Spí se mi tu dobře a byt je ještě krásnější než na fotkách. :-)
Ve čtvrtek jsem psala test, jsem ve skupině s nejvyšší možnou úrovní (opět naivní). Večer jsem šla na avizovaný charitativní koncert, kde vystupovali Carmen Boza, Depedro, Amparo Sánchez, Coque Malla, Vetusta Morla a jedni kluci ze skupiny zvané LA M.O.D.A.. Celkem jsem si ho užila, ale hroooozně mě bolely nohy a vyhládla jsem, takže jsem se cestou zpět z koncertu na byt zastavila o půl druhé ráno (ano, opravdu v 1:30) na něco k snědku - džus, tortila, tousty pomazané rajčatovou pastou a olivy. Madrid v noci prostě žije. Buďte bez obav. Je úžasný se tou dobou procházet a vnímat ty vůně a zvuky a teplo. V noci spím s otevřeným oknem, ale na rozdíl od ČR si do uší nedávám sluchátka od ipodu, ale poslouchám lidi. Z každýho patra se ozývá španělština (já bydlím ve 4.), ráno v metru slyším španělštinu, na ulicích, ve škole, v obchodě. No prostě taková nádhera, že hudba jde na chvilku stranou. :-)
V pátek jsem měla jít na vítací den pro Erasmus studenty, ale protože jsem se vrátila ve 2h ráno z toho koncertu, nevstala jsem. Ani na setkání od 9h, ani na to od 11h. Bože, jak mě nuděj tyhle oficiality! Nakonec jsem se vydala na to poslední, od 13h, s tím, že budu tvrdit, že jsem si myslela, že patřím až do třetí skupiny. Ale ačkoli jsem byla na univerzitě před jednou, na chodbě nikdo nebyl a dveře do auly byly zavřené. Když jsem váhala, jestli vejít, všimla jsem si kupy časopisů na stolku. Představte si, je to nějaký kulturní zpravodaj (* Madrid en vivo) a každá stránka odpovídá jednomu dni v měsíci a je plná tipů na co a kam jít! Je Vám, doufám, jasný, že jsem se už neobtěžovala na nějaký setkání dorazit a celá nadšená s časákem v kabelce jsem zamířila domů. Ten magazín byl tím nejlepším erasmáckým uvítáním, jako by někdo tušil, s jakým úmyslem jsem v Madridu. :-)
V sobotu jsem čekala na příjezd Inmaculady, zvané jednoduše Inma, dorazila až pozdě večer a hned na mě chrlila takovou španělštinou, že jsem se až vyděsila. Ale následující den jsme si pěkně pokecaly.
V neděli jsem si udělala opět výlet do onoho nádherného parku Capricho, který se nachází v té čtvrti Madridu, kde žije Leiva.
V pondělí jsem měla první hodinu španělštiny, docela vopruz, protože tam jsou studenti z Francie, Německa, Polska, Itálie atd., prostě směs různých přízvuků a gramatických chyb. Učí nás dva studenti z posledního ročníku studia filologie - holka a kluk, jsou fajn, ale je to takový docela o ničem. Prostě bereme to, co umím, čili gramatiku, ale já bych potřebovala mluvit a hlavně naučit se reagovat.
Jo, úplně jsem zapomněla, že v neděli jsem si udělala výlet do jednoho koncertního sálu (* Galileo Galilei), kde se natáčel nějaký rádiový pořad s argentinským moderátorem a bylo to zdarma, tak jsem si to tam šla obhlídnout, protože se tam chystám v září ještě na dvě akce - doufám, že se mi v sobotu podaří urvat lístky. Další sobotu tam totiž vystupuje zpěvák Rubén Pozo (to je ten od Leivy, ti dva, jak spolu hráli ve skupině Pereza, než se rozhodli vydat sólové desky), zpěvačka Rebeca Jimenéz a do toho bude recitovat můj oblíbený španělský spisovatel a básník Benjamín Prado. Prostě všichni tři naráz a jen za 10 euro vstup. Úchvatný! Tak doufám, že to klapne. No a ten druhý koncert, který bych tam ráda viděla je večer s píničkářem Césarem Popem (dřív hrál na klavír s Leivou a Rubénem v té Pereze a nyní dělá klavíristu Leivovy a sám skládá).
Tak co dál. Jo, cesta. Chodím tu po Madridu převážně pěšky, miluju to a pravda, vyřízení karty na MHD bude ještě trvat. No a ze školy to mám na byt 6,5 km a představte si, já to dnes ušla oběma směry, 13 km a paráda. Sice mě vždy večer bolí nohy, ale já se prostě toho Madridu stále nemůžu nasytit. Skoro nejím, protože ráno spěchám a když se pak vracím a na každém kroku jsou venku stoly, tam sedí lidi a dlabou a já to všechno cítím, tak mi to i přijde, jako bych to sama jedla. :-)
No a včera večer jsem si vyhlídla další sál (* Búho real), kde se hrálo zdarma, pódium určené pro nové začínající písničkáře. Celkem dobrý. Dala jsem si tam malý pivo, protože mi bylo celý den divně. Jo, přiznávám. Objevila jsem zde obchod se zdravou výživou a nadšením jsem do sebe obrátila litr kakaového sójového mléka. Pivo fakt bodlo. :-)
Dnes jsem posílala pohledy, doufám, že vám všem do družiny taky jeden dorazí, motiv jsem volila záměrně, aby z toho děti něco měly. Jen jsem v pohledu zapomněla pozdravovat paní Čecháčkovou a Jurdovou, tak se tímto omlouvám a zdravím takto!!! Jo a ještě jsem si vzpomněla! Úžasní Inmaculady rodiče mi řekli, že můžu používat telefon na bytě - volání po Španělsku zdarma a do zahraničí 100 min měsíčně zdarma, tak prý, že kdybych chtěla volat domů, tak žádný problém, klidně denně 3 min. :-) Já jim sice řekla, že domů volám po Skypu, ale pak mi došlo, že bych to mohla využít jinak a sice zavolat vám do družiny!!! To bychom se ještě domluvily, ano?
Budu končit, už teď mi je jasné, že jsem se rozepsala víc než je zdrávo. Ještě připojím nějaké fotky, momentky, kvalita nic moc. Jo a ještě než mi předhodíte moje podceňování se ve španělštině. Chachá, dnes mě Inmaculada vzala s sebou nakupovat na trh. Polovinu potravin jsem neznala (o tom holt Leiva nezpívá, jak jsem jí i přiznala :-)) a už vůbec bych se nechytala v takové té konverzaci s řezníkem nebo s těma, co prodávaj ryby. No prostě praktická španělština hrůza. Rozumím výborně, ale jak mám něco kváknout, nedej bože reagovat, tak je to děs běs. Už jsem Inmě po příchodu domů říkala, že se mnou bude hrát hru. Já budu Kristýna, co jde na trh něco kupovat a ona prodavačka. :-) Jo a právě jsem nám oběma koupila lístky na koncert na prosinec Quiqueho Gonzáleze. Říkala, že ho má moc ráda a že se ráda přidá, tak konečně nebudu v tom davu sama.
Doufám, že se držíte, všechno zvládáte i bez mého glosování. A skutečně to utíká. Je to týden a já si připadám, jako bych právě přistála. Mějte se moc a moc krásně, ať jde všechno bez problémů a pozdravujte ty naše dětičky! Zatím mi tu je úžasně a pláčou jen moje nožičky, ale to vůbec neznamená, že na Vás denně nemyslím. Kdepak. Těším se na únor!
Kristýna z Madridu :-)
PS. Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, pokračování někdy příště, doufám, že brzy, v dalším mailu!
+JEŠTĚ PÁR FOTEK PRO ILUSTRACI
Fotky zvlášť mi nejdou okomentovat a ani nevím, v jakém pořadí Vám dojdou. Tak jen: je tam koupený Ekologický slovník ani ne za 4 eura; tortila a tousty - ta moje večeře v baru o půl druhé ráno; pohled z bytu z balkonu na nádraží Atocha; sójové mlíko; pohled v noci na Atochu; můj pokoj; moje zdevastované nohy :-) a tři fotky jsou z nočního Madridu - ty jsem posílala mámě, aby viděla, že v noci to tu žije jak v ČR kolem poledne. Zkrátka paráda!
Komentáře
Okomentovat