Megaemail č. 3

Moje milá paní vychovatelko!


Přináším Vám další souhrn mých pěti dní - nevím, jak je to možný, ale prostě jsem si všimla, že přesně v tomto časovém odstupu sednu k mailu a píšu.

Předem moc děkuju za Váš čas a email, nasmála jsem se a jak krásně přehledně jste odpověď pojala! Ale těch 31 dětí v oddělení, to je teda síla!

Nuže Madrid:


pondělí 16. září

Škola celkem fajn. Dostala jsem se ke slovu, když jsme všichni museli odpovídat, co jsme dělali o víkendu. Poslouchali jsme jednu písničku, takovou vykopávku, že jsem si říkala, proč nezvolili něco aktuálnějšího. Ale pak jsme s tím textem pracovali, že jsme měli domýšlet příběh a pak nám odkryli poslední sloku a my to měli porovnat. Cesta ze školy byla bezva jako vždy, neboť tu máme krásné počasí, opravdu tu zatím pršelo jen jednou, jinak se teploty pohybují okolo 28 °C. Chodím si v šortkách, šatech a sukních a užívám si léto, které jsem nestihla doma. Po pozdním obědě jsem si šla koupit takovou tu vysokou nádobu k ručnímu mixéru, abych "nezasajrajtovala" zbytek kuchyně jako tomu bylo dosud, neb Emechota je nesmírně pořádná. "Emechota" je označení pro spolubydlící z jihu, která se jmenuje María Jesús (čti María Chesús), ale protože to je na Španěly moc dlouhé jméno :-), tak se jí říká jen iniciálami, což je "M" španělsky zvané "EME" (stejně jako píseň od Leivy pro Michelle, že :-)) a "J" španěsky "JOTA" (čti chota) čili Vám to dohromady dá "Emechota". Ale mně líp zní jednoduše "Eme". Když jsem vešla do domácích potřeb, kde jsem měla vyhlídnutou onu nádobu, pozdravila jsem, hned jsem řekla, že jsem cizinka, ale že se jim pokusím popsat, co potřebuju. Byly tam dvě starší prodavačky. Jedna paní řekla, že: "Ano, máme to." a šla pro to dozadu do skladu a ta druhá mě vzala za ucho a ptala se, jestli ty náušnice jsou jako hodinky a že jsou muy graciosos! Což znamená "velmi půvabné". :-) Což mě moc potěšilo. Pak jsem pokračovala do FNACu, což je místní pobočka francozského obchoďáku, který se specializuje na cédéčka a knížky. V tu dobu tam měl totiž autogramiádu argentinský zpěvák Andrés Calamaro, můj oblíbenec a velký kamarád Leivy (takový normální padesátiletý pán, co opustil manželku a žije s modelkou, co fotila pro Playboy; asi tak :-) ale jako umělec je vážně dobrej!). Cédéčko jsem si koupila, nicméně fronta se táhla přes čtyři patra! Až tak moc je populární! Ovšem šla jsem na to od lesa - na autogram a frontu jsem se vyprdla, protože jsem se chtěla ještě trošku projít po městě, ale využila jsem toho, že šlo stát v prostoru, kde dával autogramy a fotil se s ostatními, takže jsem si ho taky vyfotila a užila si, že ho vidím naživo. Pak jsem se šla projít kolem Opery a královského paláce. Cestou ještě na mě pokřikovali tři španělé, jaká jsem guapísima, ale tady se to tak nebere. To voni hulákaj na každou druhou. ;-) Chleba, byť tvrdého, by pro ně byla škoda. :-)) Večer, což tady znamená o půl jedenáctý v noci, přijela Begoña, sestra Inmaculady a moje 3. spolubydlící. Je malinká a moc milá. Nicméně druhý den jela hned domů, přijela jen kvůli zkoušce a bude tu až od října.


úterý 17. září

Úterý mi vůbec nevyšlo tak, jak jsem si představovala, tedy vstát o půl hodiny dřív, načmárat domácí úkol zadaný od pátku, dorazit do školy a večer jít s učebnicí do Retira (park co mám za rohem) opakovat si. Ehm, budík jsem posouvala tak dlouho, až jsem to vzdala a chrápala do jedenácti. Pak jsem si dala sprchu a "snídani" a rozhodla se, že když už jsem si vybrala druhou a zároveň poslední možnou absenci, že si splním svůj velký sen, respektive zkusím si posunout hranici mého procházení se po Madridu. Prostě jsem se rozhodla dojet na konečnou metra linky 5 "Alameda de Osuna", což jen tak mezi náma je ta čtvrť, kde bydlí Leiva, a zpátky se vrátit pěšky. Je to nějakých 10,5 km. Ovšem vtip je v tom, že z centra Madridu, náměstí Puerta del Sol, vede -mimo jiné- jedna ulice, která se táhne celým Madridem až skoro k letišti, pro představu jako by se z našeho Starého náměstí táhla ulice až k Ústí a jmenovala se třeba "Českotřebovská". Tak ta španělská se jmenuje "Calle de Alcalá". Počasí bylo krásné. Když jsem vylezla z metra, zjistila jsem, že možná moc krásné (kolem 30°), ale v podstatě jsem šla furt ve stínu a držela jsem se jak té ulice, tak zastávek metra. Prostě od zastávky k zastávce a tak mi to uteklo a tolik jsem zase viděla nového a nevídaného z Madridu!!! Z té ulice jsem už chtěla odbočit domů, protože na ni navazuje ulice, kde bydlím, ale nebylo by to vončo nedotáhnout to do konce, takže suma sumárum, když se to vezme ještě s tou zacházkou na Puerta del Sol, tak jsem nějakých 13 km dala na jeden zátah určitě. :-) A ani mi to nepřišlo, furt bylo na co koukat. Poslala bych fotky, ale z té "vycházky" jsem jich pořídila přes 70. Když jsem ovšem zula boty, bylo mi jasné, co mě tak lehce tlačilo (no možná těžce, ale já když jdu, tak nevnímám). O tu fotku Vás neochudím. Doplňte si poznání - z Madridu se vrátím se zadkem jako Jennifer Lopez a prstama jako Radek Jaroš. :-))) Doma se mě holky ptaly, co jsem dnes dělala, tak říkám, že jsem se byla projít a že mě trošku bolej nohy. Koukly mi na chodidla a málem je ranilo a když jsem řekla, co jsem podnikla za cestu, tak je málem ranilo podruhý. :-) A já se smála a říkala že: "Vždyť je to jen jedna ulice "y pico". To znamená "a kousek". A Emechota, jo, jo, jedna ulice a kousek, to máš sice pravdu, ale panebože... :-) No sedla jsem si doma k počítači s tím, že dnes už nikam nejdu. Ale jak jsem řekla, úterý mi vůbec nevyšlo, u počítače jsem zjistila, že má být celkem zajímavá akce - koncert mně neznámého písničkáře (* Jorge Marazú) v tom mém oblíbeném sále, pidi baru Búho Real s fajn číšníkem/majitelem a bylo vymalováno. Sprcha a šla jsem. Tam jsem zjistila, že jako host vystoupí Rebeca Jiménez, na kterou jdu zítra a César Pop, na kterého mám rezervaci na středu. Do toho jednu písničku zazpíval další host (* Dani Flaco) a ten se mi hrozně líbil, krásnej hlas a projev! Byl to moc fajn večer, kluk za barem opět fajn. Z Búha jsem vyšla v 0:02 a před jedou byla doma.


středa 18. září

Spát jsem šla ve 2h ráno, vstávala jsem v 8h. Škola byla docela fajn. Vždycky se nás ptaj, zda jsme narazili na nějaké slovíčko nebo výraz nám nezámý, ať se podělíme, že nám ho vysvětlí. Tak já se zeptala na "BOLO", který často používá Leiva a včera i ten César Pop a řada dalších muzikantů. Kluk -učitel Dino- na to čuměl, vůbec netušil, JÁ(!) mu radila, že to musí bejt něco jako "koncert" a on že to slyší prvně a vůbec neví. Pomohla nám až holka -učitelka Ana- a znamená to něco jako naše "ŠTACE". Poslouchali jsme další písničku -tentokrát na procvičení minulých časů- od mého oblíbence Joaquína Sabiny (toho jste označila za španělského Pepíčka Laufera, jestli si vzpomínáte :-)). Cestu ze školy jsem se rozhodla nafotit, aby všem bylo jasné, proč se nevracím metrem, ale jdu těch 7 km pěšky. Je to samá nádhera, která ve foťáku čítá kolem 150 fotek. Takže bohužel Vám je ukážu nejspíš až v únoru. :-( Doma jsem si uvařila a povedla se mi VÝBORNÁ polévka z červené řepy, kterou tu prodávaj převážně vařenou a zalitou do igelitu. A plasty se tu dost blbě třídí, je tu málo žlutých kontejnerů. Na webu jsem pak objevila toho zpěváka/hosta ze včerejška. Jmenuje se Dani Flaco a s hrůzou zjistila, že zrovna (středa večer) je v Madridu jeho samostatný koncert a já o tom nevím a sedím na bytě. To mě dost mrzelo stejně jako další objev - ten sympaťák z baru Búho Real tam sám občas vystupuje pod jménem Rash a taky se mi jeho skladby líbí a zrovna bude mít koncert, ovšem od 21:30 zítra a to já mám od 21h v Galileu ty tři - Benjamína, Rebecu a Rubéna. :-( Do toho byl v televizi v takovém zábavném pořadu další známý zpěvák - Dani Martín. Už se mi moc nelíbí, ale kdyby holky nekoukaly na něco jiného v TV, tak si to pustím. Ale asi se to obejví na webu... teda, nikdy by mě nenapadlo, že se tu nebudu nudit a že budu mít tak natřískaný diář, až budou vznikat takovéhle kolize! No a na co bych ještě zapomněla. Potřebovala jsem zajít do Galilea zarezervovat si lístek na příští středu na Césara Popa. Levá noha, hlavně malíček silně odporoval, ale nakonec to zvládl. Cestou jsem udělala velký nákup v té mé objevené zdravé výživě a ještě tam narazila na mou současnou kosmetiku Dr.Hauschka. No prostě tam jsou zásobený, to je ráj na Zemi! Však jsem si to tam pěkně dlouho užívala. Pak jsem spěchala do Galilea, tentokrát vybavená lístečkem s mým jménem, aby obsluha věděla hned, na jaké jméno chci rezervaci. No a byl to zase ten samý pán jako v sobotu! Poznal mě, chvilku jsme si povídali, ukazoval mi, že už jsem zapsaná na sobotu a rezervoval mi i tu středu. No a pak -aby toho Horská neměla málo (noha na amputaci a obří taška s nákup zdravých věcí)- jsem zašla do květinářství koupit si nějakou pokojovku a barevný květináč k ní. Takou věc potřebuju mít vždycky na stole, abych se v místnosti cítila fajn. Objevila jsem krásnou kytku (potos) a i s květináčem jsem se vešla do stovky, takže jsem byla moc spokojená. :-) No a večer -po zjištění, co všechno mi z kultury uteklo- jsem zjistila, že za 14 dní bude kousek od Atochy (nádraží, u kterého bydlím) vystupovat můj Sabina/Váš Laufer :-) spolu se spisovatelem a básníkem Benjamínem Pradem. No a to si nemůžu nechat ujít, že ano. Tak jsem si hned rezervovala lístek. Sice to bude jen o poezii, což bude složitější na porozumění a je škoda neslyšet zpívat Joaquína, ale chci ho stůj co stůj vidět naživo.


čtvrtek 19. září

Z postele se deru s odporem, jak já bych spala! Špánina byla dopoledne vopruz, protože jsme dělali strašně lehkou gramatiku, kterou ale "německá sekce" nebyla schopná pochopit. Furt se ptali, jestli by nešlo použít jiný sloveso apod. Ale po přestávce, kdy jsem se "vyvenčila" - vždycky vypadnu se projít, poslouchám Quiqueho Gonzáleze a chroupu jablko a jím jogurt, to bylo fajn. Na odpolední část přišla Louise, spolužačka z Francie. Od prvního dne mi byla sympatická, fajn holka. Asi před týdnem mi pochválila hodinkové náušnice, tak jsme trochu pokecaly, pak si vyměnily čísla a ve skupině jsme dělaly zajímavej vědomostní test o Madridu. To mě moc bavilo. Cestou ze školy jsem to vzala jinou ulicí než chodím bežně a sice Calle Tutor, kde sídlí knihkupectví, kde měl ten večer Benjamín Prado prezentovat své dvě nové knihy. Tak jsem si to šla omrknout, abych večer případně nebloudila, když to mám při cestě. Doma jsem si uvařila, nahrála fotky z 10 kilometrové úterní vycházky :-), do toho něco řešila s mámou, pak jsem mrkla na hodiny a s hrůzou zjistila, že je 18:40 a akce v knihkupectví začíná v 19:30. Chvilku jsem si řekla, že Benjamína uvidím v sobotu, tak jestli to neodpískat, ale pak jsem rychle popadla kabelku, přihodila jeho knížku, kterou jsem četla v srpnu a hned si ji tu musela pořídit, kdyby náhodou byla autogramiáda a nevadilo mu, že se jedná o šest let starou knížku. Cestou jsem fakt hnala, ulice plné lidí, kličkovala jsem, co to šlo a smála se, že bejt řidič, tak jsem na doživotí bez papírů. Ještěže ty nohy zvládaj max. 6 km v hodině při mé chůzi (nebo "skoroběhu" jak tomu říká okolí). Jako mohla jsem jet metrem. To ale Horská dělá děsně nerada, byť si celou cestu nadává, že určitě přijde pozdě (což je pro ni ještě horší než jezdit metrem týden v kuse). No doběhla jsem tam v 19:25 lehce uřícená. Vejdu do knihkupectví (velké jak třebovská Paseka čili vlastně malé :-)) a tam pět lidí! Tak jsem šla jakoby dozadu, no a tam byly schody dolů, všude hafo lidí a dole takový ani ne sál, prostě místnůstka určená pro prezentace, takový pokojíček. U schodů se mě zeptala paní, jestli jdu na prezentaci Benjamína Prada, já že jo (a pomyslela jsem si: No bezva, teď řekne, jestli mám rezervaci, já že ne a můžu zas frčet.). Ale ona: "Ok, tak támhle zbyly 2 židle, jedna je volná, běž si tam sednout." (3. řada, jinak všude narváno a pak stáli lidi i na schodech!). Bylo to tam úžasný. Kolem 19:45 to začalo - přišel Benjamín Prado a ještě nejaký Joaquín, jeho kolega, ani ne tak moderátor toho večera, spíš komentátor těch jeho knih. Mluvilo se logicky o nich, shodou okolností jedna je ne třetím dílem mé oblíbené a koupené, ale tak nějak na ni navazuje, a ta druhá knížka je o protagonistovi, těch jeho knih, který psal povídky, ale protože je neměl čas sepsat a vydat udělal to za něj Benjamín Prado sám. Taková vtipná hříčka. Ty knihy jsou ze současnosti, mluví tedy hlavně o španělské krizi, jsou to romány a o tom tam ten večer byla řeč. No a já se přistihla, jak sedím a poslouchám s úsměvem na rtech. Mně tam bylo tak neskutečně náááááádherně!!! Představte si, že to odpoledne, co jsem vyšla ze třídy po vyučování, mi vrazili do ruky leták, že večer je další vítací akce pro nás Erasmáky (tedy diskotéka s alkoholem zdarma). Tssss, ostatní šli a já si prostě nenechala ujít tuhle akci. Bylo fantastický sedět v malým útulným knihkupectví obklopená samými Španěly se stejnou krevní skupinou co do literárního vkusu, vedle mě tři Španělky mávaly vějířema (taky si ho musím pořídit, fakt užitečná věc, i když vyrazíte včas a nechrlí z vás pot! :-)). Všude kolem samé knížky (žádné moderní e-booky, ale fakt ta vůně papíru), do toho Benjamín Prado od vás dva metry, ta paní, co mi ukazovala židli, to moderovala a ten Joaquín glosoval. No a já skoro všemu rozuměla, smála se stejně jako Španělé, chápala jsem souvislosti, užívala si poslech čisté španělštiny, kterou tak miluju (žádný akcent nás studentů z ciziny) a děsně jsem si vychutnávala fakt, že si prostě sedím v Madridu v tak úžasném prostředí s tak fajn lidma a "diskotéko, polib mi prdel" (pardooon! :-)). Pak byla debata. Když to po půl deváté skončilo a my zatleskali, tak mi to bylo i líto, že bych ještě 3 hodiny poslouchala. Ale pak se tak lidi srojili do fronty, já nějak mezi nima, no nechtěla jsem si to připouštět, ale všechno vypadalo fakt slibně. No a taky že jóóóóóó! Jak to tam bylo malý a já byla asi desátá ve frontě, tak než jsem se nadála, stála jsem před sedícím Benjamínem Pradem i já s knížkou v ruce a prosbou, zda-li by mi ji nepodepsal. A protože vím, že tu všichni píšou jména, tak jsem mu rovnou ukázala i lísteček s mým křestním jménem (který nosím už u sebe, když jdu do Galilea rezervovat lístky), že se to píše takhle to moje jméno, protože jsem z České republiky (tak trochu jsem to řekla schválně, protože vím, že pobýval v Praze a moc se mu u nás líbilo). A on mi řekl, no že to je úžasný a že, co dělám v Madridu. Tak já že tu jsem jako studentka Erasmu a on se usmíval a napsal mi věnování a já mu řekla, že se na něj moc těším, až ho pozítří uvidím v tom Galileu. Při běhu do knihkupectí mně tak blesklo hlavou, že pokud bych náhodou získala jeho autogram, tak že pak hodím nějaký mince prvnímu žebrákovi, na kterýho natrefím, neb jich cestou míjím vážně dost. Nicméně cestou domů jsem byla úplně mimo: nádhernej večer, zážitek, plus počasí 25 °C, lehce foukalo, tak jsem si řekla: Nechám to na ráno. Přišla jsem domů a Inmaculada říkala, že jede na čtyři dny k rodičům a jestli nemám nějakou španělskou knížku ke čtení do vlaku. No a já se smála, že mám a hned jsem ji vytáhla a zároveň jsem dodala, že ji mám i s podpisem. Vzápětí mi došlo, že vlastně jsem v tom rozpoložení ani nestudovala, co mi tam naspal. Takže přeloženo pro Vás: "Pro Kristýnu, která pochází z nádherného místa stejně jako je ona sama."/doslova: "které s ní ladí, kterému odpovídá, s kterým je sladěná", Benjamín Prado, Madrid, září 2013". Ááááááááách, jsem v sedmém nebi, i když vím, že tady se ty lichotky berou jako samozřejmost a že i u nás se píšou osobní věnování. Ale mě to prostě všechno tak dohromady potěšilo. A Inma řekla, že takhle podepsanou knížku si rozhodně nevezme, že kdyby se s ní něco stalo, kdepak... že si číst nebude. Já šla spát ve 23h, ale usnout jsem nemohla, v noci se pak vrátila Emechota s rodičema a tetou, který tu teď u nás čtyři dny bydlí. Udělali si výlet do Madridu a využili toho, že pokoje Begoñi a Inmy jsou volné.


pátek 20. září

Vykopala jsem se z postele, škola dnes měla být od 10h do 11h, pak cosi v aule a od 13:30 že půjdem všichni do bufetu v přízemí fakulty. Už se neučilo, jen jsme si tu hodinu povídali - téma imigrace, celkem nuda. Od 11h že v té aule bude pro všechny Erasmáky film - "Volver" od Pedra Almodóvara. Nevím jak Vám, ale mně se jeho filmy nelíbí, přesněji řečeno nemám ráda, že když se řekne "španělská kinematografie", tak všichni vytasí jeho, do toho on jak náš Hřebejk furt točí se stejnými herci, konkrétně třeba s Penélope Cruz, kterou taky moc nemusím, protože je moc profláklá a mě zajímaj vyloženě španělské neznámé herečky (a jak nám Ana a Dino řekli, moc oblíbená není ani mezi Španěly, prej že se zásadně baví jen se zahraničními médii, aby byla jako "in" a velká herečka a její manžel, herec Javier Bardem, rovněž). Tak jsem ráda, že tu nikoho nepobuřuju, když řeknu, že Penélope mě nebere. Ptala jsem se Louisy, té mé francouzské kamarádky, jaký má názor na Almodóvarovy filmy ona a řekla mi, že ho vůbec nezná. To mě pobavilo. Tak jsem jí řekla, že mně se nelíbí, přijdou mi ujetý, chce to na ně mít tu pravou náladu a žádný předsudky. Ona že prej jestli to bude blbý, takže rozhodně nechce v tomhle počasí trčet v sále, že by zdrhla a já jí řekla, že klidně bych se do hodiny vypařila taky. Začal film. Po 10 minutách do měla žďuchla loktem, že prej hrrrrůza a že chce jít. Tak jsme se zdejchly. Chachacha. Kousek jsme šly spolu, řekly jsme si: "Čísla na sebe máme, tak se ozvem a někam si spolu pak vyrazíme," rozloučily se a já šla hezky pěšky domů. :-) Louise je prostě fajn, taková ta typická Francouzka s nádherným přízvukem. Ta když mluví francouzsky, musí to znít nádherně. Je jediná, který akcent promíjím, protože je roztomilá. Sympaťačka na první dobrou. No dorazila jsem domů a navečer šla konečně do Retira, sice jen na hodinku, ale učebnici jsem už konečně vytáhla. A teď tu sedím, píšu a pozoruju ukazatel po pravé straně, kolik jsem tady zase toho ze sebe vyplodila. Teď se vrátila rodinka Emechoty, ale jsou prej tak utahaný, že jdou hned lehnout, tak se směju, že to je dřív než já. Ještě jsem jí ukázala autogram, tak se jí líbil, a já už necejtím prsty. Tak se loučím (zřejmě zase na 5 dní :-)). Zažívám toho tady tolik, že psát mejly po 14 dnech, zavařím počítač. :-)

Mějte se krásně! 31 dětí je fakt síla, ale Vy to zvládnete a za 4 měsíce ("y pico") na to budem zase dvě!!!! Všechny pozdravujte!!!! A až bude čas, těším se i na Váš mail, ale jak říkám - žádný stres!!!!

Vaše Kristýna z Madridu :-)

no a pár fotek!

tak nevím, v jakém pořadí Vám to přijde, ale jsou tam fotky po městě, kudy chodím ze školy; pán v černých brýlích je argentinský zpěvák Andrés Calamaro; Benjamín Prado je vysoký pán v tmavém obleku; knihkupectví a autogram; názorná mapka trasy, kterou jsem šla pěšky - těch 10km y pico; moje nožičky :-) a park Retiro

K.