Měla jsem takový sen, přání, prosbu. Je jedno, jak to nazveme... zkrátka tak jednoduchou věc jako je zajít do obchodu, vzít si desku, zaplatit ji na kase, rozbalit ji, pustit se do čtení bookletu a poslechu desky. A také zajít na koncert. Což není tak snadné, jestliže jste Češka, váš oblíbený zpěvák je Madriďan a mimo Španělsko prakticky nehraje, a pokud ano, jedná se o Argentinu.
Ačkoli již v době mého studia španělštiny mě zajímalo, co Španělé poslouchají (jen na Shakiru, Enriqua Iglesiase a flamenco nevěřím) a záměrně jsem po tom pátrala, na Leivu jsem před sedmi lety narazila náhodou a díky snímku Achera Mañase Todo lo que tú quieras / Všechno, co chceš ho považovala jen za skladatele filmové hudby. Po bližším prozkoumání se z něj stal zpěvák, po rozpadu skupiny Pereza, na sólové dráze. Onen únor roku 2012 se mi stal klíčovým. Španělština, jejíž univerzitní způsob výuky jsem s rozčarováním opustila, dostala druhou šanci a poněkud "rock&rollovější" a mnohem zábavnější formu vzdělávání.
LEDEN 2013
Když Leiva oznámil, že dokončuje svou druhou desku, napadlo mě nepropásnout takovou příležitost. Pouze to chtělo vyřešit jeden malý problém, a sice - jak být v Madridu delší dobu a nevyhlásit bankrot? Takže, mohla bych:
1) vykrást banku (ale na to bych musela sbírat odvahu a praxi a stejně by to ztroskotalo v okamžiku, kdy bych jako zdvořilá a slušná dívka oznámila paní na přepážce: "Promiňte, nevadilo by Vám, kdybych Vás požádala, abyste mi vložila veškerou hotovost do této tašky? A prosím nenápadně, pokud možno. Děkuji.").
2) sbalit Cristiana Ronalda (v té době měl slabost pro dívky slovanského původu, bohužel zrovna s jednou takovou chodil a navíc, já se modelkovskými mírami chlubit nemůžu)
3) vyhrát v loterii (statisticky velmi nepravděpodobné)
4) najít si v Madridu práci (v době ekonomické krize, kdy Španělsko sužovala rekordní nezaměstnanost, nepřipadala tato možnost v úvahu; navíc bych se připravila o výhodný status studentky)
Moment... přestat studovat? Jasně, chachacha. Mohla bych se mrknout na web školy, jestli náhodou nenabízí nějaký zahraniční studijní pobyt. Stránky v sekci Erasmus hlásily toto:
Katedra pedagogiky má pro studentskou mobilitu uzavřeny smlouvy s následujícími univerzitami:
Uniwersytet Jagiellonski Krakow (Polsko)
Universita Komenského Bratislava (Slovensko)
Prešovská univerzita v Prešově (Slovensko)
Univerza v Mariboru (Slovinsko)
Universidad de Santiago de Compostela (Španělsko)
Universidad Complutense de Madrid (Španělsko)
Madrid. Erasmus. Já. Já, která od malička nesnáším akce organizované druhými typu školní výlety, lyžák, povinné plavecké kurzy, hromadu lidí pohromadě, spaní mimo svou postel déle jak na dvě noci a angličtinu. Již jednou -ještě během studií v Liberci- mě nutili vycestovat a dalo mi neskutečnou práci se z toho vyvlíknout. A teď bych měla být Erasmačka dobrovolně?! Stránku jsem zavřela s myšlenkami, které černé punčochy z háemka obětuju, v jakém hračkářství si obstarám plastovou pistolku a jak co nejvěrohodněji zařvu "Naval prachy, prosím!" V celém vesmíru jsem byla jediná, kdo o erasmácké příležitosti věděl. Nicméně, i to je dost, jestliže s tou osobou trávím 24 hodin denně. Umím lhát všem, kromě sebe. Jediné, co mě mohlo zachránit, byl zmeškaný deadline.
ÚNOR 2013
Zatímco ostatní by usilovali o nemožné, žadonili by či podpláceli, já psala koordinátorce email s tím, že se potřebuju pouze ujistit, že na přihlášení se na případný studijní pobyt ve Španělsku pro akademický rok 2013/2014 je již pozdě (rozumíte, JASNĚ, ŽE JÁ BYCH JELA, ale okolnosti jsou proti). Její odpověď mě nepotěšila - výběrové řízení se uzavírá za měsíc a zapisuje si mě. Fajn, takže jinak. Předpokládám, že pro Erasmus je klíčová angličtina, kterou už příliš neovládám a hlavně bytostně ji nesnáším, narozdíl od španělštiny. Zrada číslo dvě - naopak, prý bude španělština mou velkou výhodou. Do háje! Ale ještě není všem dnům konec. Na Erasmus jezdí dvacetiletí bakaláři, já jsem už starší a v navazujícím magisterském programu. Když mi oznámí, že právě magistři jsou posílání přednostně, málem mě raní. Proti mně byly taky známky - ačkoli jsem na gymplu sbírala čtyřky, teď jsem měla v indexu jednu jedničku, čili studijní průměr byl "1,0". Panebože! Má poslední naděje: vyberou někoho jiného. Bohužel, ze všech studentů jsme se přihlásily dvě. A druhá uchazečka chtěla jet do Santiaga de Compostela... a já byla v háji. Ohledně semestru jsem si mohla vybrat mezi zimním (2013/2014) nebo letním (2014). Abych měla dostatek času se psychicky připravit, přirozeně jsem požádala o letní. A navíc, na duben 2013 jsem si naplánovala víkendový výlet do Madridu s úmyslem vše si předem omrknout a případně vycouvat včas (i kdybych si měla zlomit nohu!)
BŘEZEN 2013
Mezitím vyšel ve španělské Elle rozhovor s tím mým zpěvákem. Oběhala jsem po Praze spoustu trafik, ale v žádné časopis neměli. Když jsem jednoho dne, čistě náhodou, přijela do Prahy o něco dřív, protože pršelo a byla zima, šla jsem se ohřát do Neoluxoru. Ačkoli vždy mířím rovnou do druhého podlaží, kde se nachází koutek se španělskými učebnicemi, čistě náhodou, jsem tentokrát prošla tím prvním. A tam jsem, čistě náhodou, narazila na ono číslo Elle, navíc šlo o jediný výtisk. Popadla jsem ho a obřadně se s ním vydala ke kase, bez výhrad si vyslechla "289 korun, prosím." (ve Španělsku stojí kolem stovky), bez protestů ho zaplatila a hnala do školy, kde jsem si ho schovala pod lavici a pustila se tajně do čtení. Dokonce ještě dnes si pamatuju, jak jsem čekala na konec hodiny, abych si mohla na Youtube pustit jakousi Y sin embargo od Joaquína Sabiny, kterou Leiva označil za nejkrásnější španělskou písničku. Nicméně v rozhovoru byla zmíněna ještě jedna věc. Cituji: "...a (deska) vyjde po létě." Ehm. Jestliže půjde do prodeje v září / říjnu, počítám, že turné by mohlo začít v listopadu / prosinci, nejpozději v lednu a já bych tak v Madridu od února 2014 trapčila zcela zbytečně. Změna je život. Takže jsem se vydala na katedru žádat o změnu semestru. Jak už jsem zmínila, kromě sebe jsem schopná lhát komukoli, takže jsem to koordinátorce odůvodnila tématem diplomky. Totiž, jelikož se v Madridu hodlám věnovat "srovnání vzdělávacího systému ve Španělsku a České republice" (jasně, jednoho dne za tohle čekám Oscara), bylo by vhodné pobývat a studovat tam souběžně se školním rokem. Za tento nápad jsem byla pochválena a přeložena na zimní semestr s odjezdem začátkem září.
DUBEN 2013
V doprovodu své sestřenice jsem se na čtyři dny ocitla poprvé v Madridu. Ji, typickou turistku, jsem strčila do Prada, zatímco já si pobíhala po všech těch místech, která jsem znala z písniček a rozhovorů. Namísto královského paláce jsem MUSELA vidět Palác Vistalegre (=tam kluci z Perezy odehráli svůj poslední koncert), namísto Chrámu Debod jsem viděla Chrám Susu (=sekáč ve čtvrti Malasaña, kde rádi nakupují oblečení), namísto trojúhelníku Prado - Reina Sofie - Thyssen-Bornemisza, případně CaixaForum jsem viděla La Rivieru, El Sol, Siroco a Galileo (=proslulé koncertní sály), namísto ulice Mayor jsem šla na tu z Estrella Polar (=to kdyby náhodou měla něco společného se slokou "A la Avenida de la Estrella Polar llega primero el invierno...") a na Monteru (=protože "...te recordaba en la calle Montera, colgado de una pantera..."), namísto Santiaga Bernabéu (stadion Realu Madrid) jsem viděla Calderón (stadion Atlética Madrid)(=protože "Eme, cuando te meta un gol voy a ser un killer que todo el Calderón me lo chille."), namísto iberské šunky a klíčenky ve tvaru medvěda či býka jsem si odvážela kufr plný cédéček. Do Madridu jsem se zamilovala až po uši a neuměla si představit, jak vydržím čekat pět měsíců na návrat.
ZÁŘÍ 2013
Nicméně před odjezdem do Madridu mě ještě čekalo jedno smutné loučení. Při studiu jsem pravidelně docházela na praxi do školní družiny. A protože jsem tuto práci zbožňovala a s mojí "šéfkou", paní Kristýnou Dostálovou, jsme byly sehraná dvojka a staly se z nás velké kamarádky, věděla jsem, že o to těžší to bude. Se slzami v očích jsme si navzájem slíbily, že zůstaneme v kontaktu přes email. "Piš, kdykoli to bude možné a najdeš čas a chuť!" byla věta, která uzavřela jednu českou kapitolu mého života a otevřela jednu španělskou. A tak vznikla diplomka JINAK.
Na tomto blogu budu přesně po šesti letech publikovat ony emaily, pro svou délku překřtěné na "megaemaily", které jsem prakticky týden co týden posílala paní Dostálové a které v podstatě deníkovým způsobem mapují mou cestu za snem ve 150 dnech od září 2013 až do posledního lednového dne roku 2014. Ale pozor!
Nejedná se o typické dívčí "Milý deníčku". Je to DENÍK JINAK.
Není to popis krás Madridu v duchu běžných průvodců. Je to MADRID JINAK.
Není to typický studijní pobyt plný poznávání lidí z celého světa, skupinového cestování po Španělsku s vlajkou I*ESN, vymetání alkoholových večírků a studia. Je to ERASMUS JINAK...
Kristýna
PS. Věnováno Miguelovi, mému nejlepšímu učiteli španělštiny (Promiň, Cervantesi! Díky, Leivo! :-))
Ačkoli již v době mého studia španělštiny mě zajímalo, co Španělé poslouchají (jen na Shakiru, Enriqua Iglesiase a flamenco nevěřím) a záměrně jsem po tom pátrala, na Leivu jsem před sedmi lety narazila náhodou a díky snímku Achera Mañase Todo lo que tú quieras / Všechno, co chceš ho považovala jen za skladatele filmové hudby. Po bližším prozkoumání se z něj stal zpěvák, po rozpadu skupiny Pereza, na sólové dráze. Onen únor roku 2012 se mi stal klíčovým. Španělština, jejíž univerzitní způsob výuky jsem s rozčarováním opustila, dostala druhou šanci a poněkud "rock&rollovější" a mnohem zábavnější formu vzdělávání.
LEDEN 2013
Když Leiva oznámil, že dokončuje svou druhou desku, napadlo mě nepropásnout takovou příležitost. Pouze to chtělo vyřešit jeden malý problém, a sice - jak být v Madridu delší dobu a nevyhlásit bankrot? Takže, mohla bych:
1) vykrást banku (ale na to bych musela sbírat odvahu a praxi a stejně by to ztroskotalo v okamžiku, kdy bych jako zdvořilá a slušná dívka oznámila paní na přepážce: "Promiňte, nevadilo by Vám, kdybych Vás požádala, abyste mi vložila veškerou hotovost do této tašky? A prosím nenápadně, pokud možno. Děkuji.").
2) sbalit Cristiana Ronalda (v té době měl slabost pro dívky slovanského původu, bohužel zrovna s jednou takovou chodil a navíc, já se modelkovskými mírami chlubit nemůžu)
3) vyhrát v loterii (statisticky velmi nepravděpodobné)
4) najít si v Madridu práci (v době ekonomické krize, kdy Španělsko sužovala rekordní nezaměstnanost, nepřipadala tato možnost v úvahu; navíc bych se připravila o výhodný status studentky)
Moment... přestat studovat? Jasně, chachacha. Mohla bych se mrknout na web školy, jestli náhodou nenabízí nějaký zahraniční studijní pobyt. Stránky v sekci Erasmus hlásily toto:
Katedra pedagogiky má pro studentskou mobilitu uzavřeny smlouvy s následujícími univerzitami:
Uniwersytet Jagiellonski Krakow (Polsko)
Universita Komenského Bratislava (Slovensko)
Prešovská univerzita v Prešově (Slovensko)
Univerza v Mariboru (Slovinsko)
Universidad de Santiago de Compostela (Španělsko)
Universidad Complutense de Madrid (Španělsko)
Madrid. Erasmus. Já. Já, která od malička nesnáším akce organizované druhými typu školní výlety, lyžák, povinné plavecké kurzy, hromadu lidí pohromadě, spaní mimo svou postel déle jak na dvě noci a angličtinu. Již jednou -ještě během studií v Liberci- mě nutili vycestovat a dalo mi neskutečnou práci se z toho vyvlíknout. A teď bych měla být Erasmačka dobrovolně?! Stránku jsem zavřela s myšlenkami, které černé punčochy z háemka obětuju, v jakém hračkářství si obstarám plastovou pistolku a jak co nejvěrohodněji zařvu "Naval prachy, prosím!" V celém vesmíru jsem byla jediná, kdo o erasmácké příležitosti věděl. Nicméně, i to je dost, jestliže s tou osobou trávím 24 hodin denně. Umím lhát všem, kromě sebe. Jediné, co mě mohlo zachránit, byl zmeškaný deadline.
ÚNOR 2013
Zatímco ostatní by usilovali o nemožné, žadonili by či podpláceli, já psala koordinátorce email s tím, že se potřebuju pouze ujistit, že na přihlášení se na případný studijní pobyt ve Španělsku pro akademický rok 2013/2014 je již pozdě (rozumíte, JASNĚ, ŽE JÁ BYCH JELA, ale okolnosti jsou proti). Její odpověď mě nepotěšila - výběrové řízení se uzavírá za měsíc a zapisuje si mě. Fajn, takže jinak. Předpokládám, že pro Erasmus je klíčová angličtina, kterou už příliš neovládám a hlavně bytostně ji nesnáším, narozdíl od španělštiny. Zrada číslo dvě - naopak, prý bude španělština mou velkou výhodou. Do háje! Ale ještě není všem dnům konec. Na Erasmus jezdí dvacetiletí bakaláři, já jsem už starší a v navazujícím magisterském programu. Když mi oznámí, že právě magistři jsou posílání přednostně, málem mě raní. Proti mně byly taky známky - ačkoli jsem na gymplu sbírala čtyřky, teď jsem měla v indexu jednu jedničku, čili studijní průměr byl "1,0". Panebože! Má poslední naděje: vyberou někoho jiného. Bohužel, ze všech studentů jsme se přihlásily dvě. A druhá uchazečka chtěla jet do Santiaga de Compostela... a já byla v háji. Ohledně semestru jsem si mohla vybrat mezi zimním (2013/2014) nebo letním (2014). Abych měla dostatek času se psychicky připravit, přirozeně jsem požádala o letní. A navíc, na duben 2013 jsem si naplánovala víkendový výlet do Madridu s úmyslem vše si předem omrknout a případně vycouvat včas (i kdybych si měla zlomit nohu!)
BŘEZEN 2013
Mezitím vyšel ve španělské Elle rozhovor s tím mým zpěvákem. Oběhala jsem po Praze spoustu trafik, ale v žádné časopis neměli. Když jsem jednoho dne, čistě náhodou, přijela do Prahy o něco dřív, protože pršelo a byla zima, šla jsem se ohřát do Neoluxoru. Ačkoli vždy mířím rovnou do druhého podlaží, kde se nachází koutek se španělskými učebnicemi, čistě náhodou, jsem tentokrát prošla tím prvním. A tam jsem, čistě náhodou, narazila na ono číslo Elle, navíc šlo o jediný výtisk. Popadla jsem ho a obřadně se s ním vydala ke kase, bez výhrad si vyslechla "289 korun, prosím." (ve Španělsku stojí kolem stovky), bez protestů ho zaplatila a hnala do školy, kde jsem si ho schovala pod lavici a pustila se tajně do čtení. Dokonce ještě dnes si pamatuju, jak jsem čekala na konec hodiny, abych si mohla na Youtube pustit jakousi Y sin embargo od Joaquína Sabiny, kterou Leiva označil za nejkrásnější španělskou písničku. Nicméně v rozhovoru byla zmíněna ještě jedna věc. Cituji: "...a (deska) vyjde po létě." Ehm. Jestliže půjde do prodeje v září / říjnu, počítám, že turné by mohlo začít v listopadu / prosinci, nejpozději v lednu a já bych tak v Madridu od února 2014 trapčila zcela zbytečně. Změna je život. Takže jsem se vydala na katedru žádat o změnu semestru. Jak už jsem zmínila, kromě sebe jsem schopná lhát komukoli, takže jsem to koordinátorce odůvodnila tématem diplomky. Totiž, jelikož se v Madridu hodlám věnovat "srovnání vzdělávacího systému ve Španělsku a České republice" (jasně, jednoho dne za tohle čekám Oscara), bylo by vhodné pobývat a studovat tam souběžně se školním rokem. Za tento nápad jsem byla pochválena a přeložena na zimní semestr s odjezdem začátkem září.
DUBEN 2013
V doprovodu své sestřenice jsem se na čtyři dny ocitla poprvé v Madridu. Ji, typickou turistku, jsem strčila do Prada, zatímco já si pobíhala po všech těch místech, která jsem znala z písniček a rozhovorů. Namísto královského paláce jsem MUSELA vidět Palác Vistalegre (=tam kluci z Perezy odehráli svůj poslední koncert), namísto Chrámu Debod jsem viděla Chrám Susu (=sekáč ve čtvrti Malasaña, kde rádi nakupují oblečení), namísto trojúhelníku Prado - Reina Sofie - Thyssen-Bornemisza, případně CaixaForum jsem viděla La Rivieru, El Sol, Siroco a Galileo (=proslulé koncertní sály), namísto ulice Mayor jsem šla na tu z Estrella Polar (=to kdyby náhodou měla něco společného se slokou "A la Avenida de la Estrella Polar llega primero el invierno...") a na Monteru (=protože "...te recordaba en la calle Montera, colgado de una pantera..."), namísto Santiaga Bernabéu (stadion Realu Madrid) jsem viděla Calderón (stadion Atlética Madrid)(=protože "Eme, cuando te meta un gol voy a ser un killer que todo el Calderón me lo chille."), namísto iberské šunky a klíčenky ve tvaru medvěda či býka jsem si odvážela kufr plný cédéček. Do Madridu jsem se zamilovala až po uši a neuměla si představit, jak vydržím čekat pět měsíců na návrat.
ZÁŘÍ 2013
Nicméně před odjezdem do Madridu mě ještě čekalo jedno smutné loučení. Při studiu jsem pravidelně docházela na praxi do školní družiny. A protože jsem tuto práci zbožňovala a s mojí "šéfkou", paní Kristýnou Dostálovou, jsme byly sehraná dvojka a staly se z nás velké kamarádky, věděla jsem, že o to těžší to bude. Se slzami v očích jsme si navzájem slíbily, že zůstaneme v kontaktu přes email. "Piš, kdykoli to bude možné a najdeš čas a chuť!" byla věta, která uzavřela jednu českou kapitolu mého života a otevřela jednu španělskou. A tak vznikla diplomka JINAK.
Na tomto blogu budu přesně po šesti letech publikovat ony emaily, pro svou délku překřtěné na "megaemaily", které jsem prakticky týden co týden posílala paní Dostálové a které v podstatě deníkovým způsobem mapují mou cestu za snem ve 150 dnech od září 2013 až do posledního lednového dne roku 2014. Ale pozor!
Nejedná se o typické dívčí "Milý deníčku". Je to DENÍK JINAK.
Není to popis krás Madridu v duchu běžných průvodců. Je to MADRID JINAK.
Není to typický studijní pobyt plný poznávání lidí z celého světa, skupinového cestování po Španělsku s vlajkou I*ESN, vymetání alkoholových večírků a studia. Je to ERASMUS JINAK...
Kristýna
PS. Věnováno Miguelovi, mému nejlepšímu učiteli španělštiny (Promiň, Cervantesi! Díky, Leivo! :-))
 |
| "Nedávej svým snům limity..." |
Komentáře
Okomentovat