Moje milá Kristýnko! Pokusím se zhostit svého úkolu, abych i já Ti napsala něco málo z našeho provincionálního městečka. Laťku jsi nasadila velmi vysoko, vůbec se nemohu ani malinko přiblížit Tvému spisovatelskému talentu. Holt, komu není dáno... Nicméně i já mám, ač by se to na první pohled nezdálo, o čem psát. Ono to sice vypadá, že jsem toho mnoho nezažila, ve srovnání s Tebou, ale když to vezmu kolem a kolem, taky to byly pro mne pěkné zážitky. Jen abych se moc nerozepsala a nepřišla pozdě do školy. Tak děti máme letos hodné!!!! Jsou požehnáním a za odměnu. Můžeš se těšit. Poslouchají, neječí, nehašteří se pro blbost, atd. Jen jedinkrát byl ve třídě hluk, to když jich bylo opravdu moc. Zpívají s chutí, vyrábějí s nadšením, no prostě radost, radost a zase radost. Tenhle rok máme obě za odměnu. Řekla jsem to i veřejně před paní Grégrovou, která je taky na výsost spokojená s družinou. Nedávno se stalo, že se nemohli dostat včas pro Tamarku, musela jsem s ní zůstat o něco déle v prác...
Jiný Erasmus. Jiný Madrid. Jiný deník.