Moje milá Kristýnko!
Pokusím se zhostit svého úkolu, abych i já Ti napsala něco málo z našeho provincionálního městečka. Laťku jsi nasadila velmi vysoko, vůbec se nemohu ani malinko přiblížit Tvému spisovatelskému talentu. Holt, komu není dáno... Nicméně i já mám, ač by se to na první pohled nezdálo, o čem psát. Ono to sice vypadá, že jsem toho mnoho nezažila, ve srovnání s Tebou, ale když to vezmu kolem a kolem, taky to byly pro mne pěkné zážitky. Jen abych se moc nerozepsala a nepřišla pozdě do školy.
Tak děti máme letos hodné!!!! Jsou požehnáním a za odměnu. Můžeš se těšit. Poslouchají, neječí, nehašteří se pro blbost, atd. Jen jedinkrát byl ve třídě hluk, to když jich bylo opravdu moc. Zpívají s chutí, vyrábějí s nadšením, no prostě radost, radost a zase radost. Tenhle rok máme obě za odměnu. Řekla jsem to i veřejně před paní Grégrovou, která je taky na výsost spokojená s družinou. Nedávno se stalo, že se nemohli dostat včas pro Tamarku, musela jsem s ní zůstat o něco déle v práci, protože jejich reklamace kávovaru se protáhla a ona mi jako satisfakci přinesla doma upečený chléb. No to byla vůnička a chuť! Tomu říkám vděčná maminka! Teda jediné, co mi na 5 dětech vadí je, že šišlají, nebo špatně vyslovují. Ale hned jsme to podchytily s p.uč. Epnerovou a ona si je vzala do svého logopedického kroužku. S paní Čelakovskou se doplňujeme. Ve školní jídelně neděláme rozdíly mezi dětmi, obsluhujeme střídavě všechny děti. Děti jsou vcelku samostatné. Vypomáhají si i navzájem. Zdenka Sýkorová má naštíplou ruku v zápěstí, ale zvládá vše i se sádrou. Zařizujeme pro děti výtvarnou třídu. To je tak prima! První výkres byl plot se psem a kočkou. Leošek rozlil hned napoprvé kyblík s vodou, ale nic se neděje, krásně se to setře, vždyť je tam jen linoleum a ne koberec v naší družině! Můžeme tam v klidu patlat a hňoucat cokoliv.
Učím ještě dramiku, ale stále častěji s dětmi hovořím o tom, jak se k sobě chovají. Mezi první a druhou skupinou jsou velké rozdíly. Zatímco ta první dostala za vypracování domácího úkolu jedničky podtržené, druhá tam má zatím do pátku ve většině případů poznámku nesplnil úkol. Jsem zvědavá na pátek, kdo to donese. Na základě literární ukázky z díla Ludvíka Aškenazyho "Země Adolfsko", měli žáci vypracovat svého průvodce vymyšlenou zemí. V první skupině tři holčičky vytvořily fantastické dílo. Hned bych ho někde otiskla. Zem, kterou si vymyslely, se jmenovala "Tančící planeta". Mám to schované.
Také se snažím vedle domácích a školních povinností žít kulturou. Například v neděli večer jsme zažili úžasné recitátorské vystoupení Mirka Kovaříka. Přednášel text Václava Hraběte: Blues pro bláznivou holku a jeho další básně. Skvělé, skvělé!!!
Ještě bych něco napsala, ale času je málo, tak Ti ještě honem nadatluji, že si poctivě beru jen po jedné čokoládičce z Tvé bonboniérky, co jsi mi dala, a to většinou na začátku nového týdne, kdy škrtám čárky, které znamenají týdny. Nebudu Ti říkat, kolik Ti jich ještě zbývá, protože vím, že se máš skvěle, nic Ti nechybí a asi bys klidně brala v tomto směru po vzoru Jula Verna Dva roky prázdnin. Ty umíš tak zacházet s příležitostmi, časem, lidmi a vším tak, že by sis ještě určitě v budoucnu měla pobyt v Madridu zopakovat, a to už Tě vidím jako renomovanou učitelku a překladatelku španělštiny!
Tak přeju hodně a ještě více těch nejhezčích zážitků a velkého jazykového i kulturního růstu!!! Pusu zleva, pusu zprava za všechny Ti posílá a moc na Tebe vzpomíná
stále v jednom kole K.D.
PS: Adresa je zatím stále stejná, až to bude aktuální, dám hned vědět. Odesílám i s chybami, neb mne tlačí čas. Promiň!!!
Pokusím se zhostit svého úkolu, abych i já Ti napsala něco málo z našeho provincionálního městečka. Laťku jsi nasadila velmi vysoko, vůbec se nemohu ani malinko přiblížit Tvému spisovatelskému talentu. Holt, komu není dáno... Nicméně i já mám, ač by se to na první pohled nezdálo, o čem psát. Ono to sice vypadá, že jsem toho mnoho nezažila, ve srovnání s Tebou, ale když to vezmu kolem a kolem, taky to byly pro mne pěkné zážitky. Jen abych se moc nerozepsala a nepřišla pozdě do školy.
Tak děti máme letos hodné!!!! Jsou požehnáním a za odměnu. Můžeš se těšit. Poslouchají, neječí, nehašteří se pro blbost, atd. Jen jedinkrát byl ve třídě hluk, to když jich bylo opravdu moc. Zpívají s chutí, vyrábějí s nadšením, no prostě radost, radost a zase radost. Tenhle rok máme obě za odměnu. Řekla jsem to i veřejně před paní Grégrovou, která je taky na výsost spokojená s družinou. Nedávno se stalo, že se nemohli dostat včas pro Tamarku, musela jsem s ní zůstat o něco déle v práci, protože jejich reklamace kávovaru se protáhla a ona mi jako satisfakci přinesla doma upečený chléb. No to byla vůnička a chuť! Tomu říkám vděčná maminka! Teda jediné, co mi na 5 dětech vadí je, že šišlají, nebo špatně vyslovují. Ale hned jsme to podchytily s p.uč. Epnerovou a ona si je vzala do svého logopedického kroužku. S paní Čelakovskou se doplňujeme. Ve školní jídelně neděláme rozdíly mezi dětmi, obsluhujeme střídavě všechny děti. Děti jsou vcelku samostatné. Vypomáhají si i navzájem. Zdenka Sýkorová má naštíplou ruku v zápěstí, ale zvládá vše i se sádrou. Zařizujeme pro děti výtvarnou třídu. To je tak prima! První výkres byl plot se psem a kočkou. Leošek rozlil hned napoprvé kyblík s vodou, ale nic se neděje, krásně se to setře, vždyť je tam jen linoleum a ne koberec v naší družině! Můžeme tam v klidu patlat a hňoucat cokoliv.
Učím ještě dramiku, ale stále častěji s dětmi hovořím o tom, jak se k sobě chovají. Mezi první a druhou skupinou jsou velké rozdíly. Zatímco ta první dostala za vypracování domácího úkolu jedničky podtržené, druhá tam má zatím do pátku ve většině případů poznámku nesplnil úkol. Jsem zvědavá na pátek, kdo to donese. Na základě literární ukázky z díla Ludvíka Aškenazyho "Země Adolfsko", měli žáci vypracovat svého průvodce vymyšlenou zemí. V první skupině tři holčičky vytvořily fantastické dílo. Hned bych ho někde otiskla. Zem, kterou si vymyslely, se jmenovala "Tančící planeta". Mám to schované.
Také se snažím vedle domácích a školních povinností žít kulturou. Například v neděli večer jsme zažili úžasné recitátorské vystoupení Mirka Kovaříka. Přednášel text Václava Hraběte: Blues pro bláznivou holku a jeho další básně. Skvělé, skvělé!!!
Ještě bych něco napsala, ale času je málo, tak Ti ještě honem nadatluji, že si poctivě beru jen po jedné čokoládičce z Tvé bonboniérky, co jsi mi dala, a to většinou na začátku nového týdne, kdy škrtám čárky, které znamenají týdny. Nebudu Ti říkat, kolik Ti jich ještě zbývá, protože vím, že se máš skvěle, nic Ti nechybí a asi bys klidně brala v tomto směru po vzoru Jula Verna Dva roky prázdnin. Ty umíš tak zacházet s příležitostmi, časem, lidmi a vším tak, že by sis ještě určitě v budoucnu měla pobyt v Madridu zopakovat, a to už Tě vidím jako renomovanou učitelku a překladatelku španělštiny!
Tak přeju hodně a ještě více těch nejhezčích zážitků a velkého jazykového i kulturního růstu!!! Pusu zleva, pusu zprava za všechny Ti posílá a moc na Tebe vzpomíná
stále v jednom kole K.D.
PS: Adresa je zatím stále stejná, až to bude aktuální, dám hned vědět. Odesílám i s chybami, neb mne tlačí čas. Promiň!!!
Komentáře
Okomentovat