Moje milá paní vychovatelko, to jsem tomu dala. Pochlubit se změnou taktiky a psát Vám až teď. Hrůza. Nepovedlo se, vrátím se k onomu osvědčenému ponocování a sepisování románů v rozestupu pěti dní. Posledně jsem končila tím, že jen co email dopíšu, mizím na koncert bratránka Leivy, písničkáře Vikxie ho (jmenuje se Víctor, když pobýval v Anglii přezdívali mu "pikxie"(=skřítek) a on to teď smíchal do jména Vikxie). No a o tom jeho pátečním koncertu se musím ještě zmínit, než přejdu k sobotě. :-) Do Búho real, kde se akce konala, jsem šla snad už počtvrtý a říkala si, že tentokrát to už konečně najdu bez problémů. Jo, houby. Špatně jsem uhnula a trochu si zašla, takže jsem přišla minutu před oficiálním začátkem, tedy ve 21,29, byť se dalo tušit, že koncert dřív jak v deset nezačne. Nicméně už bylo docela dost plno, můj tradiční stoleček byl obsazený a mně nezbylo než si jít stoupnout na bok ke kulečníku, chtěla-li jsem být blízko a něco vidět. Krátce před vystoupením se přede m...
Jiný Erasmus. Jiný Madrid. Jiný deník.