Deník L@dy Madrid

Moje milá paní vychovatelko! V rámci zkrácení nabraného zpoždění si odpustím patetický úvod, jaký by si zasluhoval jubilejní megaemail číslo deset. Realita je ale taková, že mě nenapadá nic vtipnýho nebo aspoň kloudnýho. Hrůza. Kam jsem se to dopracovala. No tak aspoň, co jsme během toho zase zažila. úterý 22. října Dospávám předchozí čtyři dny a probouzím se do deštivého a studeného dne. Říkám si, že nevadí, že je potřeba poznat a naučit se brát Madrid i v tomto počasí. Navíc můžu konečně vyvenčit svůj nový deštník a botky. Proto taky zamítám metro a vyrážím pěšky. Řeknu Vám, boty obstály na jedničku s hvězdičkou, zato deštník se moc nevytáh. Mohl být širší než vyšší a přes ten průhledný igelit vidím stejně jak přes Inmy brýle se čtyřmi dioptriemi, které jsem si zkoušela, když je nechala válet na umyvadle. Do školy - ne, začnu psát "na fakultu", protože pak automaticky používám slovo škola i ve španělštině a holky se mi smějou, že tady se to používá pouze pro základku - t...

Moje milá paní vychovatelko! Přináším Vám další souhrn mých pěti dní - nevím, jak je to možný, ale prostě jsem si všimla, že přesně v tomto časovém odstupu sednu k mailu a píšu. Předem moc děkuju za Váš čas a email , nasmála jsem se a jak krásně přehledně jste odpověď pojala! Ale těch 31 dětí v oddělení, to je teda síla! Nuže Madrid: pondělí 16. září Škola celkem fajn. Dostala jsem se ke slovu, když jsme všichni museli odpovídat, co jsme dělali o víkendu. Poslouchali jsme jednu písničku , takovou vykopávku, že jsem si říkala, proč nezvolili něco aktuálnějšího. Ale pak jsme s tím textem pracovali, že jsme měli domýšlet příběh a pak nám odkryli poslední sloku a my to měli porovnat. Cesta ze školy byla bezva jako vždy, neboť tu máme krásné počasí, opravdu tu zatím pršelo jen jednou, jinak se teploty pohybují okolo 28 °C. Chodím si v šortkách, šatech a sukních a užívám si léto, které jsem nestihla doma. Po pozdním obědě jsem si šla koupit takovou tu vysokou nádobu k ručnímu mixéru...